Ačkoli téměř 80tiletá, pracuje Dagmar Lieblová stále a neúnavně jako předsedkyně Terezínské iniciativy. Přednáší českým, rakouským a německým studentům, stejně jako těm z Británie nebo Spojených států. Plynně ve třech jazycích vypráví Dr. Lieblová, tato čilá a vždy usměvavá babička, teenagerům příběhy z vlastního dětství, kdy ji i její rodinu vytrhli z poklidného domova malého města nedaleko Prahy a poslali do Terezína. Když Dr. Lieblová svým studentům říká: "V Terezíně to nebylo tak zlé - ve srovnání s tím, co přišlo potom", sotva si dovedou představit, co se jim chystá povědět.
Pro tento film o vlastním životě poskytla Dr. Lieblová Centropě množství starých rodinných fotografií. Jednou z hlavních pohnutek ke spolupráci na filmu bylo uctít památku Fanynky, rodinné hospodyně, která se o Dr. Lieblovou starala nejen v dětství, ale po jejím návratu pečovala o její podlomené zdraví.