Tahle fotka může pocházet z roku 1932 nebo 1933. Nalevo stojí dr. Laufer a napravo můj otec Adolf Munk s mým bratrem Viktorem. Dr. Laufer byl tatínkův nejbližší přítel. Měl auto, takže nás občas vozil. Jednou nás vzal do Byšic u Všetat, kam jsme se jeli podívat na hrob tatínkových rodičů.
Tatínek nikdy auto nechtěl. Dokonce i na dovolenou do Špindlerova Mlýna jsme jezdili taxíkem. Na náměstí v Brandýse stály vždy dva nebo tři taxíky, buď škodovky, nebo tatrovky, a zřejmě to nebylo tak drahé jako dnes, takže jsme si to mohli dovolit. Od malinka jsem ale auto nesnášela, dělalo se mi v něm špatně, zvracela jsem, stejně tak jako v autobuse. Když jsme jezdili do Špindlerova mlýna, naše první zastávka vždycky byla na kraji lesa před Mladou Boleslaví a pak jsme museli ještě zastavovat několikrát. Nebylo to vůbec příjemné. Tehdy jsem dostávala na nevolnost takový prášek, jmenoval se Vazano, ale nepomáhal mi.
