Na této fotografii je první zleva můj manžel Ondřej Brodský. Já jsem druhá zleva. Vedle mě stojí naši přátelé. Fotografie byla pořízena v roce 1945 v Mariánských Lázních, Marienbadu.
Před válkou byl můj manžel technickým vedoucím v jednom družstvu v Žilině, kde vyráběli lihoviny, koňaky a kdoví co ještě. Byl tam až do té doby, co to celé začalo. Můj manžel emigroval v roce 1939, když se rozpadla republika. Emigroval do Polska. Můj muž byl sociální demokrat, takže byl zařazený jako politický emigrant. A pak, když válka vypukla, tak šli dál. Byla tam velká skupina chlapců z Československa. Vstoupili do armády, když se tvořila první brigáda, to byla brigáda čistě československá. A tak strávil celou válku jako voják, až do konce.
Po válce mu nabídli továrnu a já nevím co ještě, byl jako zahraniční voják několikrát vyznamenaný. Dostal také válečný kříž, to bylo v té době nejvyšší vyznamenání. Můj manžel řekl, že nebude žádný pan továrník, ale že chce dělat. Nejdříve pracoval u vojenské správy jako bytový referent, úředník. V té době byl můj muž už v důchodu, ale protože neměl dobré zdraví, byl superarbitrován. Po návratu byl v armádě ještě asi rok a půl. Byl vedený jako vojenský invalidní důchodce.
