Vedle dokumentu o Nicholasi Wintonovi můj syn Matěj Mináč napsal také knihu nazvanou "Loterie života Nicholase Wintona. Po stopách unikátní akce záchrany dětí, která nemá v novodobé historii lidstva obdoby". V ní popisuje příběh Nicholase Wintona a shrnuje také životní příběhy dětí, které Winton zachránil. Nicholas Winton o své činnosti v Československu nikdy nemluvil, dokonce ani jeho žena netušila, že její manžel za války zachránil 669 dětí před plynovými komorami.

Jak můj syn píše: „Tak tohle jsem nechápal. Jak to, že se o tom nechce bavit? Proč se tváří, že něco takového dělají lidé levou zadní a že je to zcela běžné? Vždyť je to zkušený a inteligentní člověk a musí přece vědět, že se zachoval zcela mimořádně. Měl jsem tedy před sebou záhadu, které jsem chtěl přijít za každou cenu na kloub. Už jsem se nemohl dočkat, až se do toho filmového dokumentu pustím. Doufal jsem, že při práci na filmu najdu odpovědi na otázky: Proč to ten člověk vůbec udělal? Proč o tom půl století mlčel? Jak to vlastně udělal? /…/ Ani v Praze v roce 1939 nebyl lhostejný k těžkému osudu ohrožených českých a slovenských dětí. Nenechal se znechutit lidmi, kteří mu připomínali, že na to, aby dokázal zachránit děti, nemá ani finanční prostředky ani čas a ani gestapo mu to nedovolí. Navíc, která demokratická země by ty děti vůbec byla ochotná přijmout! Jenomže to neznali Wintona, který se vždy řídil heslem: ´NEJDE TO – nepovažuji za žádnou odpověď!´“