Olga Korbelová se svými vnučkami

Tahle fotka byla pořízena ve Strakonicích v roce 1933. Tohle je babička (Olga) Korbelová, moje sestra (Milena Deimlová) a já. Babičku jsem zbožňovala, hrozně moc. Byla moc hodná a obětavá...

Ještě předtím, než jsem začala chodit do školy, brávala mě s sebou na hory a dávala mě tam do lyžařské školy. Ona sama nelyžovala, jen na mě dohlížela. Když mi bylo pět, onemocněla jsem černým kašlem, tak se mnou byla na horách šest neděl, abych se toho zbavila. A taky aby to nechytlo miminko, moje malá sestra. Co my jsme toho s babičkou na horách zažily... Jednou v létě jsme byli na horách všichni a já jsem zase bydlela v pokoji s babičkou. Byly jsme po obědě, ležely jsme na posteli a najednou nám pokojem prolétl kulový blesk. Měly jsme štěstí, nic se nám nestalo, jenom mám z toho takový hororový zážitek.

Každou zimu jsem tedy byla jeden týden s babičkou na horách. Byly to takové moje jarní prázdniny, které jinak nebývaly. Pamatuji si, že jsem se jednou do školy vrátila krásně opálená. Ředitel samozřejmě věděl, co se mnou bylo, ale nedalo mu to, aby se mě nezeptal, ptal se totiž vždycky každého, kdo nějakou dobu chyběl. No, tak já mu řekla, že jsem byla nemocná. A on na to, že jsem určitě musela mít postel u okna, když jsem tak krásně opálená.

Babička se bohužel nerada fotila, takže ani na tomto obrázku není moc dobře vidět. Babička, stejně jako v podstatě celá má rodina, zemřela za války.