Otec Evy Meislové, Alois Böhm

+
  • Country name at time of photo:
    Československo, 1918-1938
    Country name today:
    Slovenia

Tahle fotka byla pořízena, když jel můj otec s přáteli na výlet na Slovensko ve 30. letech.

Jednou za rok jeli můj tatínek a jeho přítel Švehla, který byl ředitelem školy v Borotíně, na delší výlet, například na Slovensko. Týden tam chodili po horách. Měli hůlky, na které si nalepovali obrázky míst, která navštívili.

Otec byl živnostník. Sehnal si živnostenský list a stal se dědečkovým společníkem v obchodu se suknem. Zbožný nebyl. Do syngogy chodil jen na Jom kipur a Roš hašana. Podle maminky vystoupil i z víry, protože po něm chtěli příliš vysokou náboženskou daň. Táta hodně kouřil a pil hodně kafe, ale alkohol nepil. Byl to pravý Žid, sportoval maximálně v kavárně. S maminkou jsme o nedělích chodívaly na procházku po krásné dlouhé lesní cestě. Tatínek mamince vždycky řekl, že jde místo toho do kavárny za lidmi a aby tam pak za ním přišla. Takže jsme se do čtyř hodin odpoledne procházely a ona pak šla ještě za tátou do kavárny.

Byli jsme středostavovská rodina, nebyli jsme ani bohatí ani chudí. Otec byl oficiálně hlavou rodiny, ale to maminka řídila dům a rodinné záležitosti. Od otce dostávala každý měsíc plat a organizovala všechno v domě a co se týkalo nás dětí. Bydleli jsme v prvním patře starého domu. Měli jsme velký byt, tři velké pokoje a jeden malý pro služku. Měli jsme obývací pokoj a jídelnu s černým nábytkem. Rodiče spali v ložnici a my s bratrem v obývacím pokoji. Doma jsme měli elektřinu a tekoucí studenou vodu. Vodu jsme ohřívali ve vysokých kachlíkových kamnech, ve kterých se topilo. V kuchyni pak byl sporák na uhlí, na kterém se vařilo. Táta byl zimomřivý, vidím ho, jak vždycky četl Prager Tagblatt a opíral se zády o kamna a nahříval se. V zimě jsme vytápěli jen jeden pokoj. Byt byl nájemní, protože maminka nikdy nechtěla vlastní byt.

Měli jsme auto, Tatru kabriolet. Často jsme jezdili na výlety. Ráda jsem měla Orlík a Zvíkov, kde se dalo v létě koupat. Tatínek, ačkoli se narodil u vody, neuměl plavat a vždycky běhal kolem vody a křičel na nás, abychom se neutopili.

Otec ani dědeček se moc nezabývali politikou, vůbec se politicky neangažovali. Tatínek volil Živnostenskou stranu, ale vždycky říkal, že nejlepší strana je muž a žena.

V roce 1939 Němci pořádali razie a zatkli spoustu Čechů, hlavně Židů, mezi nimi i tatínka. Napřed byl v Drážďanech ve vězení a pak ho poslali do Oranienburgu. On byl zvyklý denně kouřit, pít kafe, dobře jíst, takže to prostě nevydržel, oni tam byli taky dost mučený. Tatínek zemřel v Oranienburgu v roce 1940. Zajímavé bylo, že nám z toho Oranienburgu v té době poslali urnu s jeho popelem, jeho šaty a všechny věci včetně protézy se zlatými zuby. I úmrtní list nám dali. Tehdy byl v Táboře ještě židovský hřbitov, tak jsme tam uložili jeho ostatky. Pak ten hřbitov zlikvidovali, a protože tam ta urna v té době nebyla dlouho, dovolili nám ji dát na nežidovský hřbitov. Vymezili tam Židům místo u zdi a otec od té doby leží tam.

Interview details

Interviewee: Eva Meislová
Interviewer:
Pavla Neuner
Month of interview:
Březen
Year of interview:
2003

KEY PERSON

Alois Böhm
Year of birth:
1885
City of birth:
Čelkovice
Country name at time of birth:
Rakousko
Year of death:
1940
City of death:
Oranienburg
Country of death:
Germany
Died where:
Oranienburg
Occupation
before WW II:
Maloobchodník

Additional Information

Also interviewed by:
Jewish Museum in Prague
Date of interview:
07.08.2000

More photos from this country

glqxz9283 sfy39587stf02 mnesdcuix8
glqxz9283 sfy39587stf03 mnesdcuix8