Pavel Potocký se svým bratrem a jeho ženou

Tohle jsem já, moje žena a bratr Ruben, když přijel v 90. letech z USA na návštěvu.

Bratr po válce vstoupil do komunistické strany. Vždycky bral všechno velice vážně. A tak když věřil v komunismus, věřil v něj úplně, řekněme dokonce nekriticky. V té době, na začátku, byl komunismus náboženství stejně jako, dejme tomu, judaismus nebo křesťanství. Náboženství, které slibovalo, že se člověk může mít líp, může z něj být slušný člověk, který nepokrade, nezabije a nebude brát jméno Boží nadarmo a já nevím co ještě. Pak ale přišli k moci, zjistili, jak je pěkné smět s lidmi dělat, cokoliv se jim zlíbí, a ideály šly stranou.

Bratr měl taky problémy v souvislosti se Slánským. Vyčníval nadvakrát - nejen že byl Žid, ale během války taky sloužil v západní armádě. Na začátku 50. let pracoval jako referent na Ústředním výboru a oni mu "decentně" řekli, ať odejde - že by měl lépe poznat život dělnické třídy. Takže skončil na Ostravsku v dolech, kde pracoval dva nebo tři roky. Pak jím otřásl Chruščev a intervence v Maďarsku byla poslední kapka, která ho přiměla k vystoupení ze strany. Stálo ho to hodně úsilí, protože jim se nelíbilo propouštět někoho ze svých řad, takže to muselo být obrovsky stresující. Ruben mi vyprávěl, kolikrát si ho povolali na výbor a snažili se ho přesvědčit, aby zůstal... Ale jak jsem už řekl, když Ruben něco dělal, dělal to pořádně. Tehdy měl výhodu, že byl už dělník, takže ho nemohli vyhodit.

Po roce 1968 se pro něj stala situace v Československu neúnosnou, takže se rozhodl se ženou a dvěma dětmi emigrovat. Nejdřív uprchli do Vídně a Ruben se bál, že by mohl na sebe přilákat pozornost, protože měl na sobě v létě zimní kabát, aby byl připravený na sychravé podzimní počasí. Pak byli nějakou dobu v Itálii a nakonec se jim podařilo dostat se do Spojených států, kde si v Denveru koupili dům.

V kontaktu jsme moc nebyli, on ani já jsme nebyli na psaní dopisů, takže jsme si ročně vyměnili tak tři, ve kterých jsme popsali, co se všechno přihodilo a tím to haslo. Po revoluci se Ruben začal zase vracet do své rodné země.