Tohle je svatební den mého syna Reného. Oženil se v roce 1985 v Praze na Staroměstské radnici.
René žije ve spokojeném manželství a má dceru. Jeho manželka je ekonomka. Když se René narodil, jeho otec ho chtěl nechat zapsat do židovské obce. Já jsem to ale odmítla. Říkala jsem si, že jestliže se jednou bude cítit Židem, nechá se tam zapsat sám a že to za něj nechci rozhodovat. Já jsem ho moc židovsky nevychovávala. U nás v rodině byl můj dědeček poslední člověk, který alespoň nějakým způsobem židovské tradice dodržoval. Můj syn se sice o mou minulost zajímá, ale sám se jako Žid necítí. Slavíme normálně české Vánoce, to se scházíme u syna i s rodiči jeho manželky.
Do revoluce v roce 1989 dělal technika v Orionce a dalších továrnách, po revoluci pracoval jako vedoucí požární technik v motolské nemocnici, což je poměrně zodpovědná práce. Po našem vstupu do Evropské unie mu volali ze školy ve Frýdku-Místku a nabízeli mu, zda by měl zájem dělat auditora na požární a bezpečnostní ochranu. Že je prý jeden z mála odborníků, který k tomu má příslušné vzdělání a praxi. Dnes je tedy tímto veřejným auditorem, práce má nad hlavu, ale zajímá ho to a baví.
