Tady jsem na výletě s dětmi z mateřské školky. Moje dcera Věra jde vepředu, první zleva. Fotka byla pořízena ve Znojmě v 50. letech.
V Boskovicích jsem si udělala dvouletý kurz učitelky ve školce. Tenkrát nám dovolili studovat, i když jsme neměli hotovou střední školu, protože bylo málo učitelů. Otevřeli dvě třídy, jelikož o ten kurz byl velký zájem. Studovala jsem dálkově, protože jsem v roce 1954 po tom, co se mi narodily děti, začala pracovat jako pěstounka. Kurz jsem navštěvovala v letech 1958 až 1960. Pracovala jsem jako učitelka v mateřské škole až do důchodu, což bylo v roce 1978. Ale i potom jsem ještě trochu pracovala. Pořád mě potřebovali, takže jsem tam ještě pracovala. Ne už na plný úvazek, jen částečný. Mohla jsem jít do důchodu v 55 letech, protože jsem byla v koncentračním táboře, ale já pracovala déle.
Můj muž a já jsme měli dvě děti: Růženku a Věrušku. U nás je zvykem pojmenovávat po mrtvých, ne po živých. Růženka se jmenuje po mé sestře Róžice a Věra po mé neteři, dceři mé sestry Jolany. Říkávali jsme jí Pöti, v maďarštině malá, maličká. Byla krásná, taková šikovná chytrá holčička. Ani ona nepřežila. Když mé dcery měly své vlastní děti, přála jsem si, aby je pojmenovaly Miriam, po mé matce. No, neposlechly mě. Obě dcery se narodily ve Znojmě, Růženka v roce 1948 a Věruška v roce 1950.
