Obrázek byl pořízen v roce 1939 v Praze na terase našeho bytu na ulici Horní Stromky. Opalovali jsme se tam. Já sedím v pruhovaném oblečení, moje matka Helena Pollaková, rozená Paszternáková stojí za mnou a vedle mě je Marie, dcera jednoho z tatínkových bratranců. Fotografie byla pořízena Mariiným manželem.
Odjeli jsme ze Slovenska, když se všichni čeští státní úředníci museli vrátit do Čech. Tatínek měl převzít úřad v Praze, ale protože to bylo právě po začátku nacistické okupace, nedošlo k tomu. Dostával základní plat, ale nebyl už zaměstnaný. Když jsme se stěhovali, slovenský hlídač kontroloval všechen nábytek, který jsme posílali do Prahy, jestli něco nepašujeme. To bylo velice nepříjemné. Jinak jsem se s nějakým zvláštním projevem antisemitismu proti sobě před válkou nesetkala. Jediné, co si pamatuju, byl incident ve vlaku, když jsem jela s maminkou ze Žiliny navštívit prarodiče v Košicích. Seděly jsme v kupé s člověkem, který Židům nadával. Mluvil o tom, jak jsou Židovky všechny namalované a tak podobně. Řekl pak mamince, která, jak už jsem dříve zmiňovala, mluvila česky bez přízvuku: "Vy, milá paní, vypadáte jako skromná česká žena". Maminka mu odpověděla: "Ano a jsem Židovka." Ten muž vstal a šel hned z kupé pryč.
Pohrávali jsme si s myšlenkou na emigraci. Rodiče podali žádost o americká víza, ale naneštěstí naši příbuzní v zahraničí neměli dost peněz na to, aby věci jakkoliv urychlili. Rodiče mě chtěli poslat pryč. Věděla jsem, že to s někým v Anglii domlouvali a že mě chtějí poslat na zdravotní kurz. Ale pak v září vypukla válka, maminka měla jít na operaci a já ji nechtěla nechat samotnou. A potom už nebylo možné jet nikam.
