Artur Radvanský

Tahle moje fotka byla pořízena po roce 2000.

Když jsem šel v sedmdesátých letech do penze, stal jsem se tajemníkem židovských obcí v Čechách a na Moravě. Stal jsem se jím po smrti dosavadního tajemníka, doktora Iltise. Byl jsem v té funkci v letech 1979-1984. Tehdy si mě zavolali na Ministerstvo kultury, kde mi nabídli spolupráci s StB. Řekl jsem jim: „Podívejte se, já na to nemám nervy, psychiku mám pokaženou, já jsem byl pět roků v lágru.“ A potom jsem kvůli tomu už nemohl dál vykonávat funkci tajemníka, což mě dost mrzelo. Nesl jsem to tak těžce, že jsem dostal infarkt a museli mi dát bypass. Když mě potom propustili z nemocnice, začal jsem dělat správce nového židovského hřbitova, na kterém je pohřbený Franz Kafka. Tuto funkci jsem zastával do roku 1994.

Revoluci v roce 1989 jsem přivítal s nadšením. Hned moje první cesta na západ vedla spolu s Míšou Vidlákovou za naší známou do západního Berlína. Spolu s ní jsme se potom vydali přes Rakousko do Švýcarska zase k její známé, kam od té doby jezdíme každý rok na lyže. Spolu s Míšou Vidlákovou jsme činní v Terezínské iniciativě. Ona je na jednom z vedoucích postů této nadace. Od roku 1989 jezdíme po základních, středních a vysokých školách v České Republice, Německu a Rakousku přednášet o holocaustu. V dnešní době je Míša také členkou prezídia pražské Židovské náboženské obce. Jelikož jsem již v důchodu a také se musím starat o svou manželku, tak mi už na jiné aktivity nezbývá čas. Snad jen ještě, že se stýkám s kamarády s Osvětimské komise. Ta působí v Čechách a jsou v ní lidé, kteří byli za války v Auschwitzu. O své finanční situaci mohu říct, že není zas tak špatná, protože pobírám důchod, dávky z česko-německého fondu a z Claims Conference.